Blažovická kovárna

Obecní kovárna byla zbudována přibližně v roce 1770 na začátku nynější ulice Kozí, přibližně v místech proluky. Rudolf Paulík si kovárnu pamatoval z dětství jen matně a bližší informace čerpal od starousedlíků, když rekonstruoval její podobu na objednávku posledního kováře Jana Kašpaříka v roce 1951. V levé části byla dílna s výhní a otevřený průjezd. V pravé části jediná místnost, která sloužila původně jako byt kováře, později jako „škola“, do které jezdil vyučovat učitel ze Tvarožné, nakonec jako obecní pastouška. Stará kovárna byla zbourána po roce 1910, kdy rodina Kašpaříků koupila dům a postavila kovárnu vlastní. Na stejném (nebo vedlejším) pozemku byla poté obecní pastouška (v samostatném domě s předzahrádkou).

Kašpaříkova kovárna byla postavena čtvrtou generací kovářů Kašpaříků usídlených v Blažovicích a kolaudována již podle přísných předpisů v roce 1911 s podpisem vyškovského hejtmana. Janem Kašpaříkem v páté generaci kovářů byla rozšířena do dnešní podoby, takže bylo možné i nové vozy stavět uvnitř. To proto, že se nové vozy stavěly v zimním období, kdy byl větší klid na práci – nebyly tak naléhavé opravy zemědělské techniky. Nadále zůstala významná funkce průjezdu pro kování koní a venkovní zpevněné plochy pro opravy přibývající mechanizace. V kovárně pracovali s kovářem stabilně 2–3 učni a tovaryši, kteří byli u kováře též ubytováni, pokud nebyli místní.

Funkce kovárny byla přerušena násilnou kolektivizací venkova tak, že po určitou dobu fungovala jako „mechanizační středisko JZD“ obsazené původním kovářem a dalšími zaměstnanci JZD. Když JZD zbudovalo vlastní dílny ve zkonfiskovaném statku Ing. Sojky, pracoval ve své kovárně dále důchodce Jan Kašpařík v režii JZD jako zaměstnanec družstva s povolením vykonávat „služby obyvatelstvu“, které musely ovšem být účtovány prostřednictvím JZD.

Po smrti posledního kováře byla dílna provozována Ing. Kašpaříkem v šesté generaci pod „Komunálním podnikem Pozořice“ a po reorganizaci komunálních služeb krátce pod „Oblastním podnikem služeb Rosice“.

Po Sametové revoluci byla obnovena funkce kovárny se „zámečnickou licencí“, provozovanou šestou a sedmou generací Kašpaříků v Blažovicích.