Plastika Setkání

Vstup do obce ze severu je zvýrazněn malým umělým pahorkem, na němž byly slavnostně vysázeny stromy tisíciletí (dva duby), které jsou doplněny plastikou „Setkání” od sochaře Mgr. Daniela Kloseho.

Monument tvoří čtyři dřevěné pylony. Tři, rozmístěné tak, že vytváří iluzi „vnitřního prostoru, se v hořejší části spojují. Svým rozmístěním mají návštěvníkovi, který je uprostřed, připomenout postavení člověka, je ve středu, s výhledy a přesto podléhá omezením. Kolem něj se tyčí tři „sloupy“, představující nejenom omezení, ale i cesty, které se nahoře spojují a mají naznačovat konečnou propojenost, chcete-li porozumění, ale také setkání. Protože však sloupy nekončí propojením, ale mají pokračování, toto pokračování předznamenává další možnosti, další etapy, další generace, které se vždy budou setkávat s určitými omezeními. Čtvrtý, samostatný sloup, je nejmenší, jakýsi vykřičník, upozornění, které má navodit atmosféru.

Dílo Setkání z pohledu autora Mgr. Daniela Klose:

Jedná se o abstraktní monumentální formu díla se třemi spojenými dominantními prvky, jež symbolizují mimo jiné též bitvu tří císařů, která krutě poznamenala osud obce, zároveň tyto tři dominanty svým propojením navozují dojem jakési architektury (chrámu), což byl další námět z historie – a to spojení obce s klášterem dominikánek. Z celkové kompozice plastik se vymyká menší solitér, jenž není propojen s celkem. Jedná se o symboliku připomínající poutníka Šebestiána Kubínka, blažovického rodáka, který celý svůj život obětoval osvícení a jako poutník roznášel po Moravě české knihy.

Dílo je kompozičně tvořeno tak, aby se stalo součástí života obce. To znamená, že není postaveno na žádném podstavci, ale bude se jím dát volně procházet a odpočívat uvnitř plastiky. Mělo by působit hrdě a monumentálně, zastavit, zastavit poutníka a přimět ho k uvažování o lidském pokolení. Mělo by se stát místem vzpomínek a setkávání milenců, místem smíření s mnohdy děsivou historií a (doufejme) poklidnou současností.